O autorce

Někdy mám pocit, že kdysi, v dávných dobách, jeden maličký človíček, stroze oděn, těšil se plácáním figurek z hlíny. A maličký maličkatý kousek genu, či duše, se donesl až do mé mysli, rukou, srdce a duše. Neboť když jsem kdekoli potkávala hlínu, ruce a prsty mi poskakovaly, jakoby s tou hlínou byly pradávné kamarádky...

Tak jsem jednou ty ruce poslechla a zajela jim hlínu koupit. A ty ruce k mému údivu i něco vytvořily. Takže otázka proč, kdy a jak, je pro mne vlastně jeden veliký otazník. Co je pro mne nejvíc, je pocit štěstí a naplnění a to, že když se mé ruce spojí s hlínou, dokáží mne přenést do jiných světů, možná právě někam tam k ohni, kde kousek mého já hnětalo figurky z hlíny.

Šárka Piešová